Černý čaj

Černé čaje se díky své charakteristické chuti popíjejí na celém světě už přes tři sta let. Připravují se z listů čajovníku Camillea sinensis, na rozdíl od ostatních typů čaje však prochází plnou fermentací a díky ní získávají specifickou chuť a vůni.

Kořeny v Číně

Černý čaj byl poprvé vyroben v Číně, a to až v polovině 17. století. Do té doby se tu popíjel pouze čaj zelený – černý čaj je totiž o něco náročnější na výrobu.

Černý čaj si tehdy oblíbili hlavně Angličané, v době opiových válek jej však přestali nakupovat v Číně a hledali jiná místa pro dovoz černého čaje. Tehdy se začal černý čaj vyrábět také v Indii – v oblastech Assam a Darjeeling.

Cejlonský černý čaj můžeme pít také jen díky náhodě – na Cejlonu se vždy pěstovala hlavně káva, po epidemii rzi však pěstitelé přešli na odolnější čajovník.

Kde všude roste černý čaj?

Čína, čajová pravlast, produkuje všechny druhy čaje. Známými oblastmi jsou zejména provincie Yunnan, Sichuan či Fujian. Z oblasti Menghai pochází ty nejkvalitnější černé čaje, z Guangxi zase většina aromatizovaného černého čaje.

Indie je dalším velkoproducentem čaje. Určitě znáte například Assam – nížinu kolem řeky Brahmaputra, kde se čaj sklízí ručně v období monzunových dešťů. Vysokohorská oblast Darjeeling produkuje ročně až 4 sklizně čaje. Většina čajových lístků jde na přípravu černého čaje, která zde probíhá unikátními metodami. Také Nepál, Bangladéš a horské knížectví Sikkim produkují oblíbené černé čaje.

Cejlon (Srí Lanka) má přes padesát pěstitelských oblastí. Známá je zejména horská Nuwara Eliya, případně oblasti Kandy či Uva.

Vietnam a Indonésie umožňují díky tropickému horskému podnebí sklízet čaj celoročně. Indonésie produkuje téměř výhradně černý čaj, jehož chuť se liší podle měsíce sklizně.

Černý čaj z Afriky bude pocházet pravděpodobně z Keni, pěstuje se ale i v Kamerunu, Tanzanii a Malawi.

A pokud chcete něco ještě exotičtějšího, existuje i černý čaj z Taiwanu, Austrálie, Nové Guiney či Turecka.

Jak se dělá černý čaj

Po sklizni se čajové lístky nechají zavadnout, poté se svinují – tak dojde k porušení buněčných stěn listu a uvolnění aromatických látek. Následuje proces fermentace – to znamená postupnou oxidaci „šťávy“ z lístků na vzduchu. Lístky mění svou barvu a díky enzymatickým reakcím také chuť a vůni. Po dosažení žádané barvy a vůně se fermentace přeruší rychlým zahřátím lístků. Horkem se lístky také usuší – tím se zvýší trvanlivost čaje i koncentrace vonných látek.

Typy černého čaje

Chuť černého čaje se výrazně liší podle oblasti pěstování, doby či podmínek sklizně, ale také podle typu přípravy. Některé čaje se svinují ručně, jiné projdou technologií drcení, trhání a svinování ve strojových rollerech, další se sekají na malé kousky. Najdeme tak čaje listové, zlomkové, drcené a prachové.

Černé čaje můžeme rozdělit také na čaje čisté - jednodruhové, směsi (lístky z více plantáží) nebo černé čaje aromatizované – ty jsou smíchány například s lístky růží, bergamotovou silicí (Earl Grey) či kousky ovoce a koření.

Příprava

Černý čaj je výrazný, proto se pro něj hodí hliněné nádobí, které do sebe postupně nasává jeho specifickou vůni a chuť. Ideální je konvičku před vložením čaje předehřát a pak přelít horkou vodou. Podle velikosti konvičky se buď chvíli louhuje, nebo rovnou přelévá. První nálev se nechává louhovat o něco málo déle než nálevy další.